Taliesi

Výlet na Pálavu – kraj hroznů, Věstonické venuše a vhledů do krajiny i do sebe

Vyrazili jsme si na výlet Pohanských stop na Pálavu. Nyní to mám kousek, tak jsem se těšila, až tento kraj po dlouhé době opět navštívím. Na 28 km pouť se s námi vydali jen ti nejodvážnější a poskládala se nám tak milá a příjemná výletní skupinka.

Z Šakvic jsme se vydali kolem nádrže Nové Mlýny. Po shlédnutí stavu vody jsme usoudili, že koupání nebude ten nejlepší nápad, takže o zchlazení horka se postaralo výborné pivo. Pouť kolem vody, cca 12 km, nám zabrala asi polovinu cesty. Ještě štěstí, že ta lepší polovina byla teprve před námi.

V Pavlově jsme navštívili nově otevřený archeoskanzen, který je hned na okraji vesnice. Celá budova je velmi moderní a výstava je interaktivní. Mě nejvíce zaujal film o vzniku muzea a také zajímavé informace o lovu mamutů.  Podle knihy Lovci mamutů od Eduarda Štorcha se mamuti lovili tak, že lovci vyhloubili jámu a následně čekali na mamutův pád. Avšak doopravdy je to tak, že se mamuty lovili vylekáním a odstrašením předem vybraného jedince stáda, kterého poté lovci zahnali do ústraní a probodali ho oštěpy.

 

Celá ta scéna mě rozesmutnila. Tak či tak, lov mamutů zabíral v lovcově aktivitě ani ne 10 %, a proto bylo prý ulovení takového mamuta spíše oslavnou událostí. Spíše se živili lovem lišek, zajíců a menší zvěře.

 

Nejvíce jsem se těšila na shlédnutí repliky Věstonické venuše. Tu v pravěku vyráběli jako symbol plodnosti a to z kostí, hlíny nebo kamenů. Na výstavě jich bylo hned několik a níže se můžete podívat na obrázky. Sama Věstonická Venuše má asi cca 9 cm. Kdybyste chtěli vidět originál, najdete jej v Moravském zemském muzeu v Brně.

V Pavlově jsme se nemohli dočkat pořádného občerstvení a již tam jsme ochutnali doušky pálavských vinných skvostů. K dobrému hodování patří i dobré jídlo a o to v Pavlově také nebyla nouze.

Následoval výšlap na zříceninu Děvičky (na vrcholu kopce zvaném Děvín), kde jsme strávili krásný odpolední kreativní čas společným fotografováním. Po hřebenu hory jsme se pak dostali do další nedaleké vesnice Klentnice. Cestou jsme si zpívali, hráli krajině na flétny a brumle a užívali si skvostné výhledy do rozmanitého okolí.

Když jsme dorazili do Klentnice, už se připozdívalo, takže jsme náš výlet na místní kamenný kruh odložili na další den. Krásný čas jsme zakončili v místním vinařství, kde jsme ochutnali různá dobrá vína. Koupili jsme také láhev vína odrůdy Kerner, kterou jsem měla poprvé v životě a musím říci, že zatím jsem lepší víno nepila.

Nebylo to úplně v našem plánu, ale naše oči zaujal nedaleký Sirotčí hrádek, kde jsme vystoupali za barvitého západu slunce a rozhodli se tam na noc složit hlavy.

Usadili jsme se před hradem, vytáhli zbylé zásoby a kochali se výhledem na kamenné věže za teplého a příjemného vánku. Noc to byla velmi horká a my si navzájem vykládali příběhy, zpívali písně a recitovali básně o krásné Luně. Ti odvážnější z nás se rozhodli přespat až na hradbách. My ostatní jsme si je prohlédli až ráno. To nádherné místo, plné výhledů a kamenných zákoutí se zapsalo do mého srdce.

Posledním bodem na naší cestě tedy byl kamenný kruh v Klentnici, kde jsem byla naposledy s přáteli před 4 lety. Tenkrát mi byl ukázán a nyní jsem byla já ta, která k němu vede své přátele. Po pár minutách chůze jsme vstoupili do obory, kde se kruh nachází a vstoupili jsme do něj. Nedávno asi probíhaly nějaké místní oslavy soudě podle zdobení menhirů pentlemi a zanechaných zeleninových obětin. Každý jsme v kruhu strávili svůj čas meditací, odlili jsme bohům a vydali jsme se zpět na cestu domů. Nechybělo ani rozlučkové pivo a vlaky a autobusy nás už rozvezly každého do svého kraje.

Ač nás bylo málo, byli jsme rádi, že jsme spolu a že jsme mohli být v tak krásné a inspirující krajině. Dostala jsem v ní mnoho nápadů a hlavně se zase opět posílila má láska ke krajině a touha cestovat a objevovat ji. Celý výlet pro mě byl také krásným časem s mým milým a také upevněním ve vztahu. Jak mě naučil můj předešlý partner, vztah má fungovat na úrovni těla, srdce i mysli. Na úrovni těla je to společná intimita a sexualita, na úrovni srdce to znamená aby se oba milovali a na úrovni mysli aby se uměli pobavit a měli společné projekty a cíle. Myslím, že toto společné putování nás v tom krásně podpořilo. A také jsem si uvědomila, jak jeden životní čas krásně zapadá do toho dalšího a každý můj příběh  nalézá své místo ve světě a v srdcích ostatních.

 

Ráda uvidím i vás na některém z dalších výletů, které budeme pořádat! 🙂

 

S láskou (k lidem i krajině) Vaše Tali

 

Jak bylo v Plzni aneb pokousaná psem, ranní buldozer a nová tvorba a nahrávky

Vyrazila jsem za svým milým do Plzně, města, které jako jediné v ČR ještě pořádně neznám, takže jsem vyrazila velmi natěšená a během celého pobytu jsem zjistila, že život na cestách mě velmi baví.

 

Jela jsem převážně za kreativním odpočinkem, společným skládáním hudby, poznáváním města a protože už se tam konal festival Živá ulice, tak také za nějakým tím poslechem zdejší hudby.

 

Večer jsem Danovi ráda pomohla skládat lavičky (jelikož jel na festival pracovně) a ráno už měl do odpoledních hodin zase čas na mě. První zastávka bylo poznávání plzeňských rybníků, na což jsem se velmi těšila. Prošli jsme je skoro všechny, ale jeden z nich byl vypuštěný a předělávali ho a další byly naštěstí plné vody. Zaujal mě ten Bolevecký, kde jsme se také vykoupali a domluvili, že na toto místo půjdeme v noci stanovat, abychom si užili i trochu té přírody. Já jsem strávila u rybníka skoro celý den, malovala, prozkoumávala a psala novou píseň. Zaujalo mě, jak moc mi okolí rybníka s písčitými plážemi a borovicemi připomíná Máchův kraj.

PŘEČÍST CELÉ

Nová kresba – energie ženy a muže, přírody a nebe

Události posledního měsíce mě nutili se zamyslet nad tím, jak se vlastně muž setkává se ženou. Do jaké míry je v jejich spojení individualita každého z nich, energie páru a energie božství. Tou energii božství mám na mysli vše, co je posvátné – energie přírody a Matky Země a energie Nebe a Slunce.

 

Jak jsem pochopila, tak při setkání muže a ženy je žena ta, která otevírá svým tělem a duší posvátnou energii přírody a poskytuje ji páru. Tato energie pak nabíjí oba dva. Žena se doslova přírodou stává, není mezi přírodou a ženou žádná hranice. A muž je pak ten, který otevírá energii záměru, vědomí, šipku, směřování a také ji poskytuje oběma.

 

Žena je energií stvoření a přírody a muž ten, který jí dává směrování a záměr. Jedno bez druhého nemůže existovat. Není to tak, že by se bez sebe muž a žena neobešli. Tyto dvě energie jsou v každé bytosti, v každém člověku. Všem nám je tato energie přírody dostupná. Využijme proto i své druhé schopnosti – energie muže, slunce – a nasměrujme tuto energii vždy tím správným a konstruktivním směrem.

 

Toto jsem zaznamenala ve své nové kresbě.

Nové příspěvky
Novinky na email